Ta sedmá

Ve hvězdě-hvězda,

v pasti léčka.

Ve hvězdě zlatý a nefritový kruh,

v erbu flétna a páv.

V kříži hvězda a bič.

A nad nimi se haštěří bůh s Ďáblem,

bible s dětským slabikářem.

A nad tím vším se tomu monšalátně usmívá oranžová bytost

a tam dole bojuje na manželské posteli muž se ženou.

Vyhrňme si rukávy,přátelé,

jdeme pryč,

vstup do ráje nám byl totiž zakázán.

Divoká růže,

zdivočelý pes.

Marnost nad marnost,

vše je marnost.

Smrt nad Smrtí vítězí:

život pochybuje o tom,

zda byl někdy živý.

Amen!

Zbabělost vtrhla do síně

a oknem ven vyhodila zámecké paní přeslici.

Vymřou ženy po Ďáblu

a muži po Bohu?

Kam vítr,tam plášť.

Tu se ubere,tu přidá.

Vznika a zánik.

Kolébka a rakev.

Nížina a hory.

Žena byla stvořena Bohem z Adamova žebra,

tak potom,

kdo je jejím pánem,

komu a čí děti rodí?

Dřevěné pany,

dřevěný sex,

všichni jsme dítka Boží.

Ve hvezdě-hvězda,

v pasti léčka.

i kdyby mor obcoval s Nefertati,

i kdyby pozemská genetika stvořila boha Osirida a bohyni Isidu,

i kdyby žena s mužem vedle sebe na papíru načtrli

bez pravítka rovnoběžné čáry,

stejně Bůh své konání bibli přispůsobí,

a Ďábel,dle svého, nějaké to písmeno

v dětském slabikáři přehodí.

Ve hvězdě zlatý a nefritový kruh.

Vroucnost do vroucího vína vhodila

spoutanou živou bílou holubici.

Něha s věrností vypálila dětský domov.

Oranžová bytost v chrámu ze dřeva stříbrných borovic

oddala Adama a Evu.

V erbu flétna a páv.

Přátelé, ať se nám to bude líbit či nelíbit,

musíme otevřít knihu pohádek

a zeptat se hloupého Honzy a Mařenky,

jak spolu dokázali v lásce,svornosti a bez hádek

žít až do Smrti.

Růže bez trní,

ochočený pes.

Hvězda ke kříži přivázala bičem muže a ženu.

Bůh Osiris a bohyně Isis zasvětili Adama a Evu

do magie sexu.

A Bohu s Ďáblem najednou došel dech.

Přátelé,přátelé,

víte,kdo za všechny ty průsery a průšvihy může?

No přece ta oranžová bytost!